Myšlenka dne:
Každý den večer je život jiný, než ráno.
Je to tak.
Třeba dnešek. Byl magický.
Ráno jsem vstala a byla jsem to já. Cítila jsem to. Cítila jsem, že dnes se něco stane. Vůbec jsem nemohla v noci spát jen se tak převalovala a myslela nad tím, co mě čeká. Vytvářela si v hlavě příběhy a scénáře. Vstát jsem kvůli rodinným důvodům musela brzy.
Nenávidím loučení. Člověk při něm neví, jak se vlastně cítit. V mém případě to nebývá pouze v situacích odloučení od blízkých, ale každý den. Přijde mi, jako bych se každou sekundu musela rozhodovat o tom, jak se cítím. Je to stresující a únavné. Někdy závidím hrdinům knih. Mají předepsáno co mají udělat a jak se cítit.
Musela jsem do školy. Kdybych měla říct věc, kterou opravdu ze srdce nenávidím byl by to
Popravdě se cítím jako marťan ve své třídě. A nejen tam. Ale celkově mezi svými vrstevníky. Nemyslete si však, že nemám žádné přátele (tak jak mí spolužáci :D). Mám opravdu hodně přátel. Ale ne takových, které si najdu přes facebook, a chodím s nimi ven poflakovat se po městě a každou minutu prochatuju, ... mám opravdové přátele. Lidi, kterým se nebojím říct vše, jelikož vím že jim mohu věřit a že mě pochopí. Protože porozumění je vlastnost, které si cením jako jedné z nejvíc.
Už od rána jsem byla šťastná. Protože dnes je první den BBG 1.0 ! Na začátku dne jsem to zmínila na Instagramu a těšila se na první trénink.
Po obědě jsem si udělala věci do školy a šlo se. Poprvé. Cvičit. S Kaylou. ITSINES!
Zkrátka myslela jsem: vždyť jsem zvládla mnóóóhem horší! To je úplně procházka! (-- toto jde vyredukovala z pohledu na plán dnešního tréninku). Ale znáte to. Když si toto řeknete, je to jako kdyby jste tím trenéra ještě více rozzuřili a dá vám co proto ... řeknu to jednoduše Kaylo, máš mě na háku! Už mám skoro 2 hodiny po tréninku a bolí mě nohy, jako bych stále dřepovala.
Nepovažuji se za nováčka co se týče fitness a opravdu si vážím každého tréninku, který mě takto dokáže odrovnat. Posouvá mě to dál. Fyzicky i mentálně. Jen mi řekněte, jak mám jít zítra běhat? :D
Po dnešním workoutu jsem si dala pořádný stretching. Pustila jsem si meditační hudbu a po protažení jsem jen tak ležela a užívala si ten pocit. A uvědomila si to. Že dnešek byl velmi zvláštním dnem. A víte co je na tom nejlepší? Že už se nikdy nebude opakovat .. byl jen jednou. Limitovaná edice. Fuk. Půlnoc a zůstane po něm jen tento článek. A každému na světě změnil život. Třeba jen málo. Zamyslete se, až zítra vstanete, jak by vypadal váš život, kdyby včerejšek nebyl.
Jak by vypadal můj život bez 5.1.2015?
... nepoznala bych nového člověka
... neudělalo by mi radost setkání
... nevytvořilo by mi smutek a slzy loučení
... neujistila bych se, že jdu životem správným směrem
... nepoznala bych pochybnosti mezi slibem a tím, co cítím
... neprošla bych se vesnicí brzy ráno
... nevychutnala si můj milovaný ranní čaj
... neujistila bych se, že ze srdce nenávidím svou třídu
... neprošla bych se po městě v nádherné
........
Nyní si již život bez 5. 1. neumím představit. Ale ráno, v tu chvíli jsem to dokázala.
To je magie. Kouzlo. Záhada.
Díky za ni.
About the Author
0 komentářů